Nuquí

V životě bývám spíš ta, na kterou se čeká, která zdržuje a co jí všechno hrozně dlouho trvá. A to je i jeden z důvodů, proč mě těší cestovat sama, proč právě po Kolumbii a taky proč tento poslední pacifický pozdrav píšu až nebo právě teď. Po deštivém lodním výletě do národního parku Utría a […]

Už se mi to krátí… ta doba „hájení“, co si snažím dopřát po návratu, kdy sama ještě úplně nevím, jestli už jsem tady nebo pořád tam. A tak i když živé vyprávění tentokrát bude, mám tu i pár dalších krásných pozdravů: Nuquí, Chocó